Elektronický podpis

Elektronický, neboli digitální podpis je nástrojem identifikace a autorizace fyzické osoby v elektronické komunikaci. Zákon č. 227/2000 Sb. o elektro-nickém podpisu jej definuje jako „údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které souží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.“
Princip elektronického podpisu je založen na kombinaci kryptografických metod a hashovacích funkcí. Technologie vytváření šifrovacího klíče pro elektronický podpis je velmi složitá (délka šifrovacího klíče je jedním ze stěžejních faktorů bezpečnosti el. podpisu). Data pro ověření elektronického podpisu jsou obsažena v Certifikátu, jež je subjektu vydán kvalifikovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Certifikační autorita garantuje jedinečnost těchto dat svázaných vždy s jedním subjektem. Stejné bezpečnostní atributy nese i časové razítko, jehož smyslem je určení přesného času podepsání dokumentu. Doba platnosti certifikátů je většinou 1 rok z důvodu zachování bezpečnosti.